Ahoj, jmenuji se Hanka a léčím se ze sarkoidózou a roztroušenou sklerózou.
Narodila jsem se už poměrně dávno jako docela normální zdravá holka. Dvě ruce, dvě nohy, jedno tělo, jedna hlava.
Prožila jsem víceméně normální dětství a vyprávět vám z něj všechny ty úžasné dětské příběhy by bylo asi na celou knížku.
Brzy jsem poznala svou životní lásku. To co začalo jako pobláznění dvou puberťáků, přešlo do pevného vztahu a manželství, trvající dodnes.
V 25 se nám narodili dva kluci, dvojčata. Bylo to nejkrásnější období našeho života.
Všechno šlo tak, jak mělo. První zoubky, první slova, první kroky a spousta neprospaných nocí, no vždyť to znáte.
Po pár letech, děti byly ještě v předškolním věku, jsem pociťovala po zdravotní stránce, že se mnou není něco v pořádku.
Začalo to necitlivostí v rukou a nohou a já tomu zprvu nevěnovala moc pozornost. Jenže se to zhoršovalo.
Bohužel postupem času a po mnoha vyšetřeních mi byla zjištěna roztroušená skleróza.
Naštěstí mi nasadili správnou léčbu a odnesla to v uvozovkách jen pravá část těla, ve které mám dodnes sníženou citlivost.
Byla jsem nucena píchat si injekce, i když jehly nesnáším.
V roce 2022 mě začal trápil častý kašel. Zadýchávala jsem se do schodů i při běžných činnostech.
Vypadalo to že mám jen špatnou kondici, jenže se mi dýchalo postupem času hůř a hůř.
Musela jsem podstoupit spoustu vyšetření. Jedno z vyšetření mě dokonce skoro stálo život.
Při rutinním odběru vzorků plic, v celkové narkóze, se mi zastavilo srdce. Po minutě se srdíčko naštěstí vzpamatovalo a naskočilo.
Skončila jsem na několik dní v umělém spánku. Naštěstí to bylo bez trvalých následků.
Diagnóza zněla, sarkoidóza plic 3 stupně i s fibrózou.
Co to má být? Do té doby jsem netušila že nemoc s takovým názvem vůbec existuje.
Byla to další rána a těžko jsem se s toho vzpamatovávala.
Nakonec to byl pro mě start.
Přece to jen tak lehce nevzdám, budu bojovat. Přemýšlela jsem jak bych se tomu vzepřela.
Běh nebo jízda na kole nepřicházejí v úvahu, to bych neudýchala.
Napadla mě chůze. To bych mohla zvládnout. Chůze je přece nejpřirozenější pohyb pro člověka.
Když budu chodit pomaleji, podle sebe a podle svých možností, tak by to mohlo být v pohodě.
Musím chodit tak abych to udýchala a bude to ono.
Prostě si naplánuju nějaký výlet se startem a cílem. Bude to taková moje malá výzva, jestli to vůbec zvládnu.
Na obě nemoci, co mám, jsou předepisovány kortikoidy a po kortikoidech se docela hodně přibírá.
Bohužel já přibrala 10 kg. Takže chůze je pro mě dalším plusem, jak bych se mohla těch kil zbavit.
Mám moc ráda přírodu, takže moje kroky povedou hlavně přírodou. Pole, louky, lesy, a tak dále.
Zkrátka cestou, necestou, ale hlavně tam, kde se budu cítit dobře a svobodně.
Má chůze symbolizuje můj boj proti sarkoidóze a roztroušené skleróze.
Důležité je, nevzdat to !