Ahoj, jmenuji se Hanka a léčím se ze sarkoidózou a roztroušenou sklerózou.
Narodila jsem se už poměrně dávno jako docela normální zdravá holka. Dvě ruce, dvě nohy, jedno tělo, jedna hlava.
Prožila jsem víceméně normální dětství a vyprávět vám z něj všechny ty úžasné dětské příběhy by bylo asi na celou knížku.
V 15 letech jsem poznala svou životní lásku. To co začalo jako pobláznění dvou puberťáků, přešlo do pevného vztahu a maželství, trvající dodnes.
V 25 se nám narodili dva kluci, dvojčata. Bylo to nejkrásnější období našeho života.
Všechno šlo tak, jak mělo. První zoubky, první slova, první kroky a spousta neprospaných nocí, no vždyť to znáte.
Po pár letech, děti byly ještě v předškolním věku, jsem poznala že se mnou není něco v pořádku po zdravotní stránce.
Začlo to necitlivostí v rukou a nohou. Zprvu jsem tomu nevěnovala pozornost .
Bohužel postupem času a po mnoha vyšetřeních mi byla zjištěna roztroušená skleróza.
Naštěstí mi nasadili správnou léčbu a odnesla to v uvozovkách jen pravá část těla, ve které mám dodnes sníženou citlivost.
Byla jsem nucena píchat si injekce, i když jehly nesnáším.
V roce 2022 mě začal trápil častý kašel.
Zadýchavala jsem se do schodů. Vypadalo to že mám jen špatnou kondici. Poměrně dlouho to trvalo a postupně se to zhoršovalo.
Musela jsem podstoupit spoustu vyšetření. Jedno z vyšetření mě dokonce skoro stálo život.
Na minutu se mi při rutinním odběru vzorků plic v celkové narkóze zastavilo srdce a já skončila na několik dní v umělém spánku.
Naštěstí jsem vyvázla bez následků. Nakonec diagnóza zněla sarkoidóza plic 3 stupně i s fibrózou.
Do té doby jsem netušila že nemoc s takovým názvem vůbec existuje. Byla to další rána a těžko jsem se s toho vzpamatovávala.
Nakonec to byl pro mě start.
Přece to jenom tak lehce nevzdám , budu pro sebe něco dělat. Přemýšlela jsem co.
Běh nebo jízda na kole nepřicházejí v úvahu, to bych neudýchala.
Napadla mě chůze. To bych mohla zvládnout. Chůze je přece nejpřirozenější pohyb pro člověka.
Když budu chodit pomaleji, podle sebe a podle svých možností tak by to mohlo být v pohodě.
Musim chodit tak abych neměla vyplazený jazyk až na zem a bude to ono.
Prostě si naplánuju nějaký výlet se startem a cílem. Bude to taková moje malá výzva, jestli to vůbec zvládnu.
Na obě nemoci co mám jsou předepisovány kortikoidy a jak je známo po kortikoidech se docela hodně přibírá.
Bohužel já přibrala 10 kg. Takže chůze je pro mě dalším plusem jak bych se mohla těch kil zbavit.
Mám moc ráda přírodu, takže moje kroky povedou hlavně přírodou. Pole, louky, lesy a tak dále.
Zkrátka cestou, necestou, ale hlavně tama, kde se budu cítit dobře a svobodně.
Má chůze bude symbolizovat můj boj proti sarkoidóze a proti roztroušené skleróze.
Důležité je, nevzdat to.